Jakub. J. Kučera: Baví mě spojovat lidský potenciál a technologie

V Revolgy mu nikdo neřekne jinak než JJ [džej-džej]. Pracuje zde již pátým rokem a proto jsem se zeptala právě jeho, jak se za tu dobu změnila kultura ve firmě. Co ho motivuje k práci a jak pracuje s metodikou CliftonStrengths od firmy Gallup?

Img

JJi, co tě nejvíc motivuje k práci?

Vždycky to byli lidi v Revolgy - úplně jednoznačně. Čím dál tím víc mě taky motivuje pozitivní dopad, který můžeme všichni v Revolgy společně vytvářet. Ať už já osobně ze své pozice, která se hodně zaměřuje na lidi, tak my všichni pro trh.

Baví mě taky spojovat lidský potenciál s technologiemi. Myslím, že v dlouhodobém horizontu to bude alfou a omegou tohoto století. Lidé by měli chápat, kde technologie přináší užitek, a kde mají naopak lidé obrovskou přidanou hodnotu. Díky technologiím bude lidstvo moci přestat dělat “zbytečné věci” (tzv. “monkey work”) a budeme mít větší prostor pro využití svého lidského potenciálu v místech, kde je to opravdu potřeba.

Co konkrétně vnímáš jako pozitivní dopad, který jsi ze začátku zmínil?

Dám dva jednoduché příklady jasné přidané hodnoty, které přináší cloudové technologie. Mimochodem, oba dva příklady si vypůjčím od své kolegyně Terky Háčkové.

Prvním příkladem je možnost pracovat odkudkoli, bez zbytečných překážek a s přístupem ke všem důležitým firemním informacím, ať už jste v kanclu, na homeoffice, nebo na Madeiře – což se v současné světové situaci stává naprostým standardem. My toto na český a evropský trh s pomocí nástrojů Google Workspace přinášíme již 12 let.

Druhý příklad se týká infrastrukturních cloudových služeb. I zde je příklad poměrně jednoduchý. Nedávno jsme se mohli v médiích dočíst, že systému na žádosti covid programů vyhořel server. Toto se s cloudovou infrastrukturou nemůže zákazníkovi stát. Problémy typu, že “něco vyhoří” pro zákazníka v cloudu prostě neexistují.

A které práce jsou podle tebe těmi, které za lidstvo budou moci zastat stroje?

Článků či knih o tomto tématu se dá dohledat opravdu mnoho, takže bych je jen opakoval. Pokud by toto téma čtenáře zaujalo, popularizačním způsobem mluví například Anthony Goldbloom ve svém TED talku. Nicméně obecně si myslím, že stroje nahradí monotónní a repetitivní práci s jasnými vzorci “co udělat za jakých podmínek”. Je jen otázkou, kdy se to stane.

Ještě důležitější otázkou však je, jak se můžeme my - lidé jako experti profilovat do způsobů práce, které se nahradit nedají (alespoň ne v blízké době). Správnou cestou by mohl být růst schopností orientovat se v komplexních prostředích, kde je více otázek, než odpovědí. Pokud jako jednotlivec přináším do takového prostředí silnou expertizu, a jsem schopen diskusí s ostatními členy týmů vybrat to nejlepší řešení, vytváříme důležitou synergii. A to je něco, v čem nás stroje rychle nenahradí.

Mimochodem, ohledně tématu “pozic s vysokou přidanou hodnotou” mě fascinuje ještě jedna myšlenka – a to je, jak se na trhu práce bude vyvíjet role manažerů. Protože jen to, že je člověk manažerem samo o sobě nemusí znamenat, že přináší vysokou hodnotu. Myslím, že firmy budou muset pro leadery hledat nové způsoby, jakými do týmu hodnotu přináší, ať už je to větší zkušenost, schopnost koučinku, vytvoření metody lepšího rozhodování, nebo vysoká expertiza v nějakém konkrétním oboru – nic z toho však naopak nepodmiňuje, že daný člověk musí být zrovna manažerem.

Když už jsme u těch manažerských rolí - jak zvládáš stres?

Je důležité říct, že se mi díky Revolgy, téměř podařilo odstranit z pracovního života strach. Vnímám, že spousta juniorních lidi je “motivována” strachem. Např.: “Když něco neudělám, tak mám průšvih, šéf se na mě bude zlobit.“ Z této negativní vnitřní motivace i u mě vznikal stres. Vždycky mi jej způsoboval přehnaný pocit zodpovědnosti. Toho jsem se téměř úplně zbavil.

Čím to je, že jsi tenhle strach ztratil?

Je to tím, že jsem měl v Revolgy příležitost růst. Je to vyšší senioritou, znalostmi, osobnostním rozvojem a také tím, že mě má práce baví, takže se neustále samovzdělávám. Hodně mi taky pomohla možnost využít kouče, kteří se mnou řešili nejen pracovní témata, ale také jsme se dostali od koučinku k různým formám terapie. Mimochodem, myslím, že terapie má v českém prostředí pořád ještě poměrně negativní konotace – to je velká škoda. Často vidím, že se lidé v pracovním prostředí zbytečně trápí kvůli drobnostem, či vytvářejí “bouři ve sklenici vody” kvůli třeba i docela malým traumatům, která nabrali svou životní cestou. Terapie není nic jiného než tato traumata pustit, vyvětrat. Takovou terapií může být i pokec u piva s kámošem či kolegou, bohužel v současné době nemůžeme dělat ani to – musíme tedy vědomě hledat jiné cesty.

Co stres, který vzniká z přepracování?

Pokud je to přepracování v nějakém krátkodobém měřítku, tak to není nic, co by se nedalo zvládnout.

Mně pomáhá úplně vypnout hlavu, jít si zatancovat (pozn. JJ je bývalý profesionální tanečník standardních a latinskoamerických tanců), nebo si jít zalyžovat, zajezdit si na kole. Dělat nějakou činnost, u které jsem na 100% přítomný v daném momentu.

Také mi pomáhá naučit se určovat priority. Je umění si říct, co není důležité. Spousta lidí vyrůstá v tom, že je důležité úplně všechno. V tomhle světě to ale není životaschopný model. Jsme “přeinformovaní”. Informací je kolem nás hrozně moc, a je důležité naučit se kriticky rozlišovat, co je důležité a co není. Pro mě je to klíčová kompetence jak v osobním životě, tak v tom pracovním. Výzva do tohoto roku je pro nás všechny umět více “odsekávat” to zbytečné. Není to pro mě přirozená vlastnost, ale učím se to.

V Revolgy jsi nejen Chief People Officer, ale taky kouč. Mohl bys přiblížit talentovou metodiku CliftonStrenghts od Gallup, se kterou jako firma pracujeme?

Gallupův institut má tzn. “Strenghts finder” metodiku (v překladu hledání silných osobnostních “talentů”), která popisuje dominantní charakteristiky člověka. Tato metodika vychází z 50 letého výzkumu o tom, proč jsou lidé úspěšní. Gallup na základě 50 let vývoje této metodiky vytvořil 4 kategorie. Jednotlivé kategorie popisují to, v čem jste jako člověk výrazný, jaká oblast vám je přirozená - ať už z hlediska plnění úkolů, nebo jaké pracovní prostředí a styl práce vám vyhovuje, kde se cítíte dobře a nabití energií, ale taky naopak, kde vám to úplně nefunguje a kde třeba prokrastinujete.

Jak podle tebe Gallup ovlivňuje nábor nových lidí do Revolgy?

Ve druhém kole hiringu, pošleme každému kandidátovi Stenghts Finder test k vyplnění. Díky tomu, dokážeme od počátku definovat koho potřebujeme a chceme, a to i v jiném rozměru než je běžné. Není to tedy pouze o tom, že pouze víme, jakou pracovní roli hledáme, co poptáváme a co za to nabízíme, ale dokážeme i přesně definovat to, jak chceme aby se ta role naplňovala. Díky Gallup testům, kterými musí každý zájemce o práci projít, dokážeme kandidáty lépe vyhodnocovat.

Gallup a celá metodika okolo vytváří dobrou živnou půdu pro to, abychom si hned v začátcích uměli správně pojmenovat, jak věci jsou. Umíme díky tomu zvolit správný jazyk a vybrat vhodné prostředí i pro člověka, kterého vidíme třeba potřetí v životě. Pomáhá nám to se sobě navzájem otevřít a vyjasnit si naše očekávání.

Jak s lidmi v Revolgy na základě jejich výsledků pracuješ?

Cílem mé práce je, aby si každý Revolgian uvědomil sebe samotného z jiného úhlu pohledu, než se na sebe dívá běžně. Aby dokázal nahlédnout na styl svého přemýšlení či na své emoce s nadhledem – pokud se to podaří, stane se pozorovatelem sebe samého a také může sám sebe mnohem lépe řídit.

Typicky to vypadá tak, že člověk přijde při koučinku na něco, co by ho o sebe samém nenapadlo. Pak má možnost s tímto novým poznatkem pracovat – třeba už to, že akceptuje sebe sama takového jaký je, je velký krok. Potom se může měnit a posouvat se vpřed, když chce.

A daří se ti to?

Snad ano. Určitě se zrovna v roli kouče nemůžu považovat za super zkušeného, protože to nedělám zas tak dlouho. Ale opravdu mě to baví, rád se o tom vzdělávám, tak do tohoto tématu jsem schopen dát velké množství energie. Myslím, že to protistrany obvykle oceňují.

Do jaké míry Gallup ovlivňuje práci jednotlivých týmu?

V každém týmu znají kolegové navzájem své “talentové matice”. Díky tomu máme společný jazyk i metodiku, jak se spolu bavit o tom v čem se cítíme dobře, v čem špatně, kde potřebujeme pomoc a kde naopak pomoct můžeme ostatním. Lidem to pomáhá, více si rozumí a odstraňuje to domněnky a věřím, že tedy vzniká vyšší synergie a spolupráce.

JJi, díky za zajímavý rozhovor!